Pejsek vchází/vychází první.
I takové detaily jako je vcházení nebo vycházení ze dveří určuje naše postavení ve smečce a odráží se na tom, jak moc nás pejsek bude nebo nebude respektovat. Pokud tedy usilujeme o to, aby jsme byli "vůdce" smečky, kterého má náš pejsek následovat, musíme dbát i na maličkosti. Viděli jste snad někdy, že by se podřízený pes snažil předběhnout alfu smečky? Ani by ho to nenapadlo.
Krmíme psa u stolu.
"Jednou se nic nestane", ale opak je pravdou. Stejně jako v přírodě platí, že první se nají ten silnější. Tím, že se o jídlo s pejskem dělíme mu vlastně říkáme, že buď je v hierarchii na stejné úrovni jako my nebo dokonce nad námi, protože mu své jídlo "radši" přenecháváme. Zároveň ho i učíme špatnému zlozvyku o jídlo škemrat.
Při učení povelů zapomínáme oceňovat snahu.
Pořídili jsme štěně, ale povely mu zatím příliš nejdou. Je důležité štěně netrápit stejným povelem stále dokola, dokud ho prostě neudělá. Štěně ztrácí motivaci se dál něco učit, protože i když se snaží, nám to nestačí. Je tedy důležité chválit štěně i za snahu. Pokud vidíte jen náznak správným krokem, ihned chvalte a dopřejte mu zasloužený odpočinek. Výcvik nemá být trestem, ale zábavou.
Žádná denní rutina.
Pejsci rádi vědí, kdy se můžou těšit na procházku nebo v kolik dostanou najíst. Je to pro ně jistota, která jim dodává vnitřní klid a sebedůvěru. Stávají se tak povahově vyrovnanějšími. Rutina navíc může zlepšit váš vztah s pejskem mnoha směry, ať už je to domácí výcvik nebo boj se separační úzkosti. Důležitá je zejména pro štěňata a mladé psy, které může pozitivně ovlivnit na celý život.
Zapomínáme na socializaci.
Hodně lidí se zaměřuje na socializování pejska pouze v průběhu dospívání. Důležité je ale nepřestávat ani v dospělosti, pokud se pejsek nebude s ostatními vídat, nemusí pak reagovat podle našich představ.